Ukončení prvního století záslužné dobrovolné činnosti je nesporně vhodnou příležitostí připomenout některé významné události, na nichž se podílely čtyři generace hasičů, i když ne vždy stejnou měrou. Mnohokrát spěchali jeho členové s nasazením vlastních životů chránit majetky sousedů i zcela cizích lidí před ohněm, dravými vlnami řeky nebo po větrných smrštích.
    V současnosti právem obdivujeme nejen po celé století prokazovanou obětavost, s níž každoročně věnovali desítky, někteří i stovky hodin výcviku, údržbě své zbrojnice, techniky a péči o výstroj, ale i osvětové a kulturně společenské činnosti, jež byla v období prvního půlstoletí nutná k získání potřebných finančních prostředků a v poválečném období jejich podílu na péči o životní prostředí své obce.
    Je třeba vyzvednout i současnou generaci, zejména posledních dvaceti let, kdy činnost mnoha sborů na vesnicích skomírala nebo zcela zanikla, zatímco zdejší sbor zásluhou omlazeného vedení v čele se starostou Josefem Křížem náležel jak po odborné stránce, tak i po společenské stránce k nejaktivnějším v opavském okrese.


Zrod myšlenky hasičské vzájemné pomoci

    Největší metlou, která v minulých staletích postihovala vesnice i města, byly ničivé požáry. Dřevěné domky a v jejich těsném sousedství i hospodářská příslušenství – stodoly, chlévy, kůlny a přístavky – stávaly se snadnými oběťmi požárů. Obvykle vznikaly od topenišť a komínů, často také při neopatrném zacházení s loučemi či svíčkami, olejovými lampičkami bez cylindrů, až později petrolejkami nebo lucernami jimiž se svítilo při krmení a ošetřování dobytka.
    Oheň se v domcích, většinou dřevěných a došky nebo šindelem krytých, šířil tak rychle, že hospodář někdy sotva stačil zachránit životy rodiny a ustájeného dobytka. Mnohé domky obvykle lehly popelem až do základů, takže rodina byla zcela ožebračena a v následujících týdnech odkázána na milosrdenství a výpomoc sousedů, případně na pomocnou ruku vrchnosti. Proti ohni bývaly v domech nebo dvorech připraveny háky, žebříky, putýnky na vodu nebo konve. Teprve koncem 19. století si vesničané začali uvědomovat naléhavost vzájemné pomoci při požárech. Mnohdy v suchém období nebylo okolních studnách dostatek vody a čerpání bylo pomalé. Přitom velmi záleželo na včasné lokalizaci, aby se zabránilo rozšíření ohně na sousední objekty. Také při povodních byla kolektivní součinnost občanů nutná.


Počátky dobrovolné hasičské činnosti ve Slezsku

    Nejdříve začínala organizovat sbory dobrovolníků pro boj s ohněm města. Zabezpečovala vodní zdroje pro jejich účinnou likvidaci.
    Situace na venkově byla složitější, protože rozvoj průmyslu v druhé polovině století posiloval hospodářské poměry rolníků po zrušení poddanství v roce 1848 jen nepatrně. Výnosy rostlinné i živočišné výroby byly nízké, takže skromné zisky z hospodářství bránily zakládání dobrovolných hasičských spolků, jež předpokládaly finanční podíl členů na jejich vybavení.
    Na opavském venkově byl jejich nejhorlivějším propagátorem raduňský učitel Rudolf Gudrich. Dokazoval prospěšnost připravenosti hasební techniky a výcviku družstev pro účinné zásahy.
    V Hradci – Podolí byl založen hasičský sbor ve spolupráci s železárnami již v roce 1871. Jeho velení však bylo německé.
    České obce Branka, Jakubčovice a Bohučovice ustavily dobrovolné hasičské sbory v roce 1892, sousední Benkovice v roce 189. Tato malá obec byla postižena požáry v letech 1848 a 1854. Pamětníci si tragédii, která zbídačila celou ves, ještě na začátku 20. století pamatovali.
    Také Domoradovice založily 8. července 1904 svůj sbor. Všechny jmenované české sbory vstoupily do Zemské hasičské jednoty slezské.
    V Žimrovicích však stále většina úspěšnějších rolníků váhala, přestože na začátku 20. století lehla po žních popelem stodola usedlosti Ferdinanda Hertla č. 22, plná obilí, domy Jana Gebauera a Josefa Černého a celý statek Josefa Meleckého i s dobytkem. Okresní hejtmanství upozorňovalo obec, že nemá k dispozici dostatek háků a konví.
    Když hořelo stavení Telného č.42, jel náhodou kolem kníže Karel Max Lichnovský. Poručil kočár zastavit. K ohni přibíhajícím lidem přikázal donést konve, rozestavil je do dvou řad k potoku Melečku, jímž protékalo naštěstí dost vody. Jedna řada podávala vodu, druhá vracela prázdné konve, takže tímto řetězem se na domku podařilo ještě hodně zachránit.


Založení sboru

    Posledním a nejsilnějším podnětem pro rozhodnutí založit sbor byl požár čtrnácti domků na Podolí o žních 15. července 104. Oheň vzplál odpoledne, kdy většina lidí pracovala na polích nebo v továrně. Z chalup v dnešní Lidické ulici a u hřbitova zbyly jen ohořelé trámy a hromady čadícího popela, někteří přišli i o krávy, kozy a drůbež. Strach z ohně zachvátil vylekané občany vesnic v okolí. Každý, kdo spatřil spáleniště, byl pohromou otřesen. Po této smutné události se dosavadní váhaví občané Žimrovic vyslovili pro založení sboru. Měli obavy z podobného neštěstí.
    Podle počtu obyvatel náležely Žimrovice k menším obcím, při sčítání v roce 1900 měly 443 obyvatel, o 31 více než před deseti lety.
    Na župním sjezdu hasičském, konaném na podzim v Brance, přesvědčil starosta Zemské jednoty slezské Gudrich učitele Emila Maiwalda a rolníka Rudolfa Víchu, majitele fojtství, kteří se oba sjezdu jako pozorovatelé zúčastnili, o nutnosti okamžitého jednání. Krátce poté navštívil Gudrich obec, během níž nabádal vlivné občany k založení sboru, ochraně majetku a životů občanů. Následovalo několik dopisů, návštěv a porad.
    Na 15. října 1904 byla svolána do obecního hostince ustavující valná hromada, kterou řídil Emil Maiwald. Dostavilo se 26 občanů, kteří dobrovolný hasičský sbor ustavili.
    Zvolili starostu Karla Chromého a jednatelem se stal Rudolf Vícha, jeho zástupcem Josef Hertel, pokladníkem František Pola, četařem lezců Karel Vícha, četařem stříkačníků František Vícha z č. 10, zbrojmistrem Mikuláš Klement a členem výboru Emil Maiwald. Na závěr se zpívala hymna a byla provolána sláva císaři.
    Sbor se ihned s nadšením pustil do práce v duchu hesla „Ohni zmar, vlasti zdar“. V roce 1905 byla zakoupena pojízdná ruční stříkačka od firmy F.A. Smekal z Čech u Prostějova za obnos 2500K, vypůjčený u kampeličky v Hradci, a za přítomnosti hasičů z Domoradovic a Benkovic „s vodou i na sucho vyzkoušena“.
    Na slavnosti 16. července 1905 byla za účasti zástupců osmi sborů českých z okolí a německého z Hradce i mnoha občanů předána do užívání. U téže firmy byly zakoupeny také nezbytné potřeby pro 25 hasičů. Hasičské skladiště se zatímně nacházelo v kuželně obecního hostince.
    Sbor objednal pro členstvo látku na stejnokroje a hrubé plátno na pracovní oděv, jež ušil krejčí Robert Jaroš v Hradci na náklady každého člena. Všechny schůze sboru se odbývaly v hostinci Rudolfa Víchy. Cvičení se stříkačkou a výzbrojí se konalo dosti často v centru obce před hostincem.
    Ferdinand Hertel zhotovil a daroval sboru dva masivní žebře a Josef Vícha dvě „placačky“. Ke každé schůzi svolával členstvo trubač, podle jeho oblečení musel hasič usoudit, k jakému účelu je volán. Protože dluhy byly značné, bylo mezi občany postupně získáno k finanční pomoci patnáct přispívajících členů. Ti platili 2 K ročně.
    Když sbor koupil dvě berlovky, obrátil se výbor s žádostí o podporu do Vídně na císaře. Zda ji obdržel, kronika neuvádí.
    Sbor se stal v obci brzy pilířem národního uvědomění. Zúčastňoval se národních slavností v okolních obcích, táboru lidu v Kylešovicích, matiční slavnosti v Kateřinkách.
    Burcoval občany za zahájení odvěkých práv v obci, neboť továrnou organizované přistěhovalectví německých rodin z Vítkovska a Bruntálska nenechala nikoho na pochybách o Weisshuhnových germanizačních snahách.
    V roce 1910 byl Emil Maiwald u příležitosti svých padesátin jmenován čestným členem sboru.
    Na valné hromadě roku 1913 odstoupil starosta Karel Chromý a funkci převzal František Vícha z č. 10. Po devíti letech vystřídal dosavadního jednatele sboru Rudolfa Víchu na dalších dvanáct let Valentin Gebauer a v letech 1925 až 1934 vykonával funkci Josef Pola.


Výstavba hasičské zbrojnice

    Členové ji budovali svépomocně v předválečných letech 1913 a 1914 podle plánu štáblovického stavitele Tomance. Rozpočet vypracoval stavitel Kreutz z Moravice.
    Majitelé selských lesů darovali stavební dřevo, většinou i potahy, členové odváděli práci zdarma. Proto dosáhly náklady „pouze“ 5 tisíc korun, ty vypůjčil na své jméno v kampeličce Fr. Vícha.
    Slavnostní otevření probíhalo po celou neděli 28. června 1914. Mnohé domy byly ozdobeny červenobílými prapory, u skladiště stály dvě slavobrány. Přijely sbory ze sousedních Domoradovic, Branky, Kajlovce, Benkovic a Bohučovic. Zbrojnici vysvětil P. Tomáš Klein za asistence obou kaplanů. Na zahradě Františka Hertla probíhala hojně navštívená letní slavnost.
    Až večer došla do Žimrovic zpráva o atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Co bude následovat tehdy nikdo netušil. Po měsíci vypukla válka. „Za císaře pána a jeho rodinu“ bylo do zbraní povoláno 26 členů sboru. Z bojišť se nevrátili dva – Josef Vladař a Josef Himmer.
    Velitel Karel Vícha povzbuzoval přesto doma zbylé starší členy, aby pečovali o hasičský inventář.
    V roce 1917 vypukl v domě narukovaného člena výboru K. Víchy požár. Záchranným pracím velel Rudolf Vícha. Oheň se podařilo lokalizovat za pomocí žen a mládeže.


Po roce 1918

    29. října 1918 se i několik nenarukovaných hasičů zúčastnilo v Hradci lampiónového průvodu a vyhlášení československé samostatnosti.
    Po dočasném neklidu způsobeném snahou Němců vytvořit odštěpné území Sudetenlandu nastal v osvobozené zemi radostnější život. Sbor se po demobilizaci vojáků rozšířil na 31 členů činných a 23 přispívajících.
    Díky každoročnímu pořádání plesu, krmášové zábavě a slavnosti kácení máje se brzy podařilo starý dluh, váznoucí na skladišti, splatit, inventář rozmnožit a zlepšit vybavení skladiště.
    V roce 1921 byla ustavena samaritánská hlídka, do roku 1934 poskytla 245 ošetření různých zranění.
    Po dostavbě školy v roce 1923 postavila firma stavitele Tomáše Klímka v blízkosti skladiště protipožární nádrž na vodu pro případ, že potok vyschne.
    Od roku 1926 vykonával vzdělavatelskou činnost ve sboru učitel Josef Fabian. 25 členů odebíralo Hasičský věstník, vydávaný Zemskou hasičskou jednotkou ve Slezsku.
    V květnu 1934 se velkolepého Sjezdu slovanského hasičstva v Opavě účastnilo 18 členů, z nichž 8 cvičilo prostná s tyčemi. 6. července se konal v Žimrovicích župní sjezd.
    30. výročí trvání sboru bylo vzpomenuto na slavnostní valné hromadě konané v den státního svátku 28. října 1934 v sále u Dihla za účasti významných hostů. Karel Vícha byl jmenován čestným členem.
    Tehdy založil vzdělavatel Josef Fabian hasičskou kroniku, do níž zapsal již třicetiletou historii sboru. V ní uvedl, že hasiči uhasili v obci 6 požárů, do sousedních obcí vyjeli k 11 ohňům. Pořádali 539 schůzí, 238 cvičení a 59 hlídek zajišťovalo bezpečnost na divadelních představeních a zábavách. Delegáti se zúčastňovali všech župních sjezdů a slavností sborů v sousedních obcích. Na veřejnosti vystoupili 197krát. Počet členů vzrostl na 45 činných a 30 přispívajících.
    3. února 1935 byly na valné hromadě provedeny změny ve výboru. Funkci starosty převzal Josef Pola, náměstka Karel Vícha, jednatele Ferdinand Hertel, pokladníka Antonín Bena, velitele František Černohorský, jeho zástupcem se stal František Vícha č. 17 a dozorcem nad zbrojnicí Bedřich Šamárek. Vzdělavatelem zůstal Josef Fabian. Odstoupivší členové výboru přislíbili, že mladému vedení zůstanou jako rádci.
    V té době se začínala povážlivě zhoršovat mezinárodní situace. V Evropě začalo narůstat nebezpečí nacismu, šířené od ledna 1933 ze sousedního Německa, jež se projevovalo stále intenzivnějším zbrojením a neplněním mezinárodních smluv. ČSR vyvstaly obavy z blížícího se válečného střetnutí.
    Hasičstvo bylo pověřeno přípravou obyvatelstva na obranu země. Sbory organizovaly přednášky o formách obrany proti leteckým útokům, o prostředcích protichemické obrany, zajišťovaly občanům masky a pořádaly cvičení protiletecké obrany.
    Všechna opatření vedoucí ke zvýšení brannosti byla svěřena brannému referentu, důstojníku v záloze, Rudolfu Víchovi ml.
    Ten spolu se vzdělavatelem Fabianem proškoloval postupně členstvo i občany v kurzech protiletecké obrany, prováděli nácvik zacházení s plynovými maskami. Konaly se letecké poplachy i noční cvičení.
    12. 12. 1936 uvedl divadelní soubor Matice Opavské časově naléhavou hru „Evropa hoří“, která seznamovala s důsledky náletů, bombardování, s pobyty v krytu. V úvodní přednášce byli diváci informováni o opatřeních vlády k posílení obranyschopnosti státu a o stavbě opevnění na hranicích.
    Obec poskytovala sboru k úhradě nutných výdajů ročně 500 Kč v hotovosti, sbor jí na oplátku pronajímal spolkovou místnost (100Kč a sklep 30 Kč).
    V důsledku dlouhodobé nemoci starosty Josefa Poly vstupoval sbor do roku 1937 s narušenými vztahy ve výboru. Nakonec se krize urovnala a výbor pokračoval v činnosti.
    V roce 1937 se Josef Fabian vzdal pro nadmíru jiných povinností v župním vedení psaní hasičské kroniky. V jím započatých záznamech pokračoval Rudolf Vícha ml..
    Hasičské ústředí vyzvalo sbory, aby se hasičské stejnokroje přizpůsobovaly vojenským uniformám. Jejich přešití provedl místní krejčí Josef Klement.
    Na popud vzdělavatele Fabiana se sbor rozhodl zakoupit motorovou stříkačku. Prvním dárcem 500 Kč byl odbor Matice opavské. O příspěvek byla požádána také hasičská župa a firma Weisshuhn, s jakým výsledkem není zaznamenáno.
    Rudolf Vícha st. byl 28. 2. 1937 u příležitosti svých sedmdesátin na slavnostní schůzi jmenován čestným členem.
    Celostátního Sjezdu československého hasičstva v Bratislavě se v nových stejnokrojích zúčastnili J. Fabian a velitel Fr. Černohorský.
    8. 12. 1937 pořádal sbor první autobusový zájezd po trase Olomouc, Lutín, Plumlov a Čechy pod Kosířem.


Okupace let 1938 – 1945

    Po záboru obce přikázali Němci Kolb a Weirich doprovázeni skupinou uniformovaných hajotů pokladníku Benovi vydat pokladní hotovost ve výši 8000 Kč, připravenou na nákup motorové stříkačky. Komisařem sboru byl jmenován Richard Pauler, jeho zástupcem Adalbert Halda. Jednací řečí se stala pouze němčina.
    9. listopadu 1938 došlo k pozoruhodné události. Na příkaz německých úřadů se konala „tryzna za německé vojáky, padlé při obsazování Sudet“. Směly se účastnit jen sbory Hradce a Žimrovic, kde bylo několik němců.
    Oba sbory se musely seřadit pod vedením svých komisařů již v nových německých hasičských krojích v Hradci před skladištěm na dnešní Gudrichově ulici, kde poprvé převzal velení nad celou jednotkou hradecký Němec Plachký. Nejdříve nacvičoval základní obraty na německé povely. Pak jednotka napochodovala před Národní dům, již přejmenovaný na Deutsches Haus, kde stály připraveny německé složky v sevřených útvarech a ostatní obyvatelstvo. Při nástupní přehlídce každá formace odpovídala na pozdrav organizátorů „Sieg heil“. Když se představitelé postavily před útvar hasičů a vítězoslavně jej pozdravili – odpovědí bylo hrobové ticho. Ani hlas se neozval, přestože nic nebylo předem připraveno a nikdo z hasičů nebyl o tomto nástupu ani informován. Plachký zuřil. Pochopil, že spontánní mlčení bylo projevem národního uvědomění našich hasičů a příkladem jednotky.
    Hasičský sbor byl rozpuštěn. Po roce, v listopadu 1939, vyzval starosta všechny hasiče k ustavení nového sboru. Většina českých hasičů váhala, avšak uvědomovali si riziko pro sebe i obec, kdyby do sboru odmítli vstoupit. Nakonec souhlasili. Mezi 26 členy bylo 20 Čechů. Velitelem byl Adalbert Hajda, slušný a charakterní člověk.<>     Zakoupená byla motorová stříkačka se vším příslušenstvím, avšak bez pojízdného podvozku, za 3600 marek. V následujícím roce se s ní konalo o Velikonočním pondělí první veřejné cvičení na budovu „fojtství“ za účasti sborů z Hradce, Domoradovic a Benkovic.
    Finanční poměry sboru se zlepšily. Byla zakoupena potřebná výstroj a výzbroj, všechny náklady uhradila obec ze svého rozpočtu. Sbor byl rozdělen do tří družstev, jímž veleli: Richard Pauler, Otto Mosch a František Černohorský. Téměř po celou dobu okupace bylo úřady nařízeno konat každoročně 24 denních a 6 nočních poplachů.
    V roce 1942 byl zakoupen dopravní vůz pro motorovou stříkačku za 1100 marek.
    V roce 1943 se počet členstva zvýšil na 42, z toho bylo 5 Němců.
    Protože v průběhu války museli Němci narukovat na frontu, zůstaly hasičské sbory jedinými spolky s převážně českým členstvem.


Po roce 1945

    Poválečným starostou sboru byl zvolen Josef Pola a velitelem František Černohorský. Když se však na výzvu vlády k osídlení německých obcí přestěhoval na Lipinu, převzal jeho velitelskou funkci Jaroslav Gebauer č. 12.
    Jednatelem se stal mladý hasič Josef Štencel. Motorová stříkačka zn. Flader ve zbrojnici zůstala. Sbor pořádal plesy, karmášové zábavy a kácení máje. Jiná činnost v této poválečné době nebyla v kronice zaznamenána.
    Obecní kronika uvádí, že 3. října vypukl požár v továrně v kotelně, rychlým zásahem hasičů byl lokalizován a nenapáchal větší škody. 30. října 1946 hořelo v usedlosti Františka Víchy č. 10. Oheň byl s námahou uhašen, avšak seno nad kůlnou a krovy shořely.
    2. března 1948 projednal nový starosta Josef Chromý důsledky únorových událostí pro sbor. On sám zastupoval hasiče v akčním výboru. Bylo ustaveno zásahové družstvo ve složení: Lubomír Klement, Stanislav Vícha, Rudolf Biler, Emil Sedláček, Leo Černohorský, Antonín Šulc, František Černý, Jan Hertel a František Hertel.
    V roce 1949 byl zvolen velitelem Augustin Štencel. Sbor pořádal tradiční ples, karmašovou zábavu a slavnostní kácení máje.
    V témž roce zemřeli zakládající členové sboru Karel Vícha a Rudolf Vícha. Členstvo se s nimi kolektivní účastí rozloučilo.
    Valná hromada 5. března 1950 postavila do čela sboru Františka Černohorského a na funkci vzdělavatele místo učitele Jana Tomšíka Josefa Štencla. V Hradci probíhalo jednání o koupi hasičského auta. V obci byly zřízeny a označeny vodní zdroje. Když k šesti schůzím výboru a dvanácti členským přibylo i několik povinných školení o požární bezpečnosti, začala tato nařízení část členstva kritizovat.
    V roku 1951 začala ve sboru narůstat krize. Schůze ani cvičení se nekonaly. V březnu vznikl požár v kanceláři MNV. Přes zásah hasičů shořelo do časného rána část střechy i nábytek, pouze písemnosti byly zachráněny. Kancelář byla pak prozatímně zřízena v hasičské zbrojnici.
    Útlum veškeré činnosti se projevil ještě i v roce 1952. Konaly se pouze dvě výborové a dvě členské schůze. Sbor se usnesl místo přikázaného oslovení „soudruhu“ zůstat u vžitého „bratře“. Na veřejnosti vystoupil sbor pouze na oslavách Svátku práce a na Floriánské mši, uspořádal také karmašovou zábavu a v závěru roku námětové cvičení.
    V lednu 1953 byla svolána schůze představitelů obce, KSČ a Národní fronty, aby se kritická situace sboru vyřešila. Byl jimi předložen program ke zjednání nápravy, jeho postup a plnění. Avšak na následující schůzi výboru se nedostavil – nikdo. Ani na další. Proto byla svolána na 25. ledna členská schůze, která zvolila starostou Karla Šulce a zbrojmistrem bratra Vítka. V tomto roce pak následoval čtyři výborové schůze a jedenáct členských schůzí.
    Poprvé se v kronice začaly uvádět závazky a jejich plnění – 50 hodin na opravu zbrojnice a 60 hodin na opravu cest v obci. Členům bylo přikázána účast na ideovém a technickém školení a sběru železného šrotu. Bylo ustaveno devítičlenné žákovské družstvo, jeho činnost však byla liknavá. Sbor se musel účastnit oslav VŘSR a ostatních politických akcí. Ples ani karmašová zábava se nekonaly, pouze „májový věneček“.
    V kronice není uveden důvod poklesu zájmu vedení o činnost spolku. Lze se však domnívat, že útlum mohla ovlivnit nedůvěra k opatřením vlády, zejména v zemědělské politice, souvisejícími s kolektivizací zemědělství. V nedaleké Brance bylo v lednu 1953 založeno JZD a místní zemědělci, jichž byla ve sboru většina, neměli pochyb o tom, že nátlak brzy dolehne i na ně.
    V roce 1954 došlo k oživení vzhledem k oslavám 50. výročí sboru. Na výroční chůzi 10. ledna byl zvolen čtrnáctičlenný výbor: starosta – Karel Šulc, místostarosta – Josef Chromý, kulturní referent Jan Tomšík, jednatel František Černý, výcvikový referent František Černohorský. Velitel není v záznamech uveden.
    Od tohoto roku se začaly provádět ve všech domech včetně hospodářských objektů nařízené preventivní prohlídky.
    Hasičské auto neprošlo technickou prohlídkou a bylo z provozu vyřazeno.
    Opět bylo obnoveno konání plesu, karmašové zábavy a kácení máje. 10. července se konaly oslavy 50. výročí. Slavnostní schůze v sále u Dihlů se účastnili všichni členové, předseda MNV Antonín Černín, zástupci okolních sborů, složek i okresního vedení. Bylo zhodnoceno uplynulé půlstoletí. V místnosti bývalé mateřské školy byla instalována výstavka fotografií a různých dokumentů. Odpoledne se konal průvod obcí a lidová veselice na návsi, kde nyní stojí tělocvična.
    Místo označení „hasič“ se začalo užívat výrazu „požárník“.
    Na konci roku 1955 (12. 12.) byly provedeny změny ve výboru. Funkci starosty převzal Josef Chromý, dvou místopředsedů Rudolf Vícha a Karel Šulc, zbrojmistra Josef Vítek a výcvikového referenta Rudolf Chovanec.
    V roce 1956 se činnost zaktivizovala, uskutečnilo se pět výborových, třináct členských schůzí a sedm cvičení, z toho dvě poplachová.
    2. června 1957 se sbor vydal na autobusový zájezd do Jeseníků. Navázal družbu s hasiči v Holčovicích.
    V témže roce požární družstvo vyjelo k likvidaci požáru věže hřbitovní kaple v Hradci, zasažené bleskem.
    Na výroční schůzi byl zvolen místopředsedou Ervín Šindler, velitelem Augustin Štencel.
    V roce 1958 sbor stále naléhavěji žádal okresní výbor o přidělení požárního auta. Počet cvičení se zvýšil na 22, z toho 5 bylo mimo okrsek, dokonce až v Raduni a Odrách, takže vlastní dopravní prostředek byl velmi postrádán. V sále u Dihlů se konala veřejná požárnická schůze za účasti okresních funkcionářů a okrsková slavnost, na níž se dostavili i požárníci z Holčovic.
    V roce 1959 se nekonal tradiční ples ani karmašová zábava, pouze vodění medvěda zakončené taneční zábavou, kácení máje a pravidelné měsíční členské schůze.
    27. října hasiči uhasili lesní požár.
    Na výroční členské schůzi v roce 1960 převzal vedení sboru Lubomír Klement. Novým jednatelem byl zvolen Jan Vícha. Výbor byl jedenáctičlenný. Požární družstvo obsadilo ve čtyřech okrskových soutěžích přední místa.
    V roce 1961 se konal poprvé na hřišti Tatranu pod lesem hasičský výlet. Na schůzích sboru se stále více řešily i politické otázky, většinou se musely zahajovat politickými aktualitami.
    Do funkce předsedy byl opět zvolen Josef Chromý, L. Klement se stal organizačním referentem. Rozvíjela se spolupráce s MNV, složkami Národní fronty, školami, byl prováděn sběr šrotu, sklizeny tuny sena z obtížně dostupných ploch, získáváni noví dárci krve. Osvědčily se žňové hlídky, svědomitě se prováděly preventivní prohlídky.
    V roce 1962 byl navázán užší kontakt s továrním hasičským sborem. Probíhaly přednášky doplněné instruktážními filmy o protipožární bezpečnosti a chování obyvatelstva.
    V roce 1962 obdrželo 16 členů odznak Vzorný požárník. Během zájezdu do Holčovic se družební styky s tamním sborem upevnily.
    Výroční schůze se v roce 1964 účastnilo několik zástupců MNV, KSČ, ČsČK, OV ČSPO, JZD, závodu TJ Tatran a ostatních složek. Byla dokončena oprava zbrojnice.
    V roce 1965 byla činnost uspokojivá, avšak v následujícím roce začala upadávat. Výroční schůze 18. prosince se nesešla, na další se pokoušeli vyřešit vyvstalé problémy zástupci MNV a VO ČSPO.
    V roce 1967 se již opět konal tradiční ples a dvě taneční zábavy. Byly vystaveny nové členské průkazy.
    V obrodném roce 1968 se zvýšila společenská aktivita, schůze byly početněji navštěvovány. Sbor provedl jarní úklid obce.
    Do MNV byli zvoleni hasiči: Karel Chromý, Jan Vícha, Lubomír Klement, Leo Černohorský a Augustin Štencel.
    Rok 1969 probíhal ve znamení 65 let trvání sboru. Na slavnostní schůzi byli pamětními listy vyhodnoceni zasloužilí funkcionáři a členové sboru. Kronika se poprvé zmiňuje o družstvu žen, jež v požárnické soutěži obsadilo první místo, žáci byli druzí a muži třetí.
    Sbor zasáhl při likvidaci dřevoskladu v papírnách a při požáru stodoly Rudolfa Víchy, požářiště bylo nutno dva dny střežit.
    Do výboru byli voleni aktivní členové, kterým byly přiděleny funkce: preventista, referent organizační, mládeže, kulturní, technický, materiální, pokladník a dva revizoři účtů. Obsazování funkcí muselo být v letech normalizace konzultováno se stranickým vedením.
    Bylo přikázáno nahradit tradiční oslovení „bratře“ výrazem „soudruhu“ a muselo být sborem akceptováno. Postupně začala léta politické normalizace. Do činnosti sboru zasahovaly stále více obecní i okresní orgány. Sbor prováděl námětová cvičení, preventivní prohlídky ve všech domech a hospodářských staveních, účastnil se všech okrskových a pohárových soutěží, v Hradci májových oslav i ostatních akcí v obci.
    V rámci májových oslav roku 1970 se poprvé konal Den otevřených dveří zbrojnice, požární auto však bylo půl roku v opravě.
    V roce 1970 byla stará stříkačka odvezena do šrotu, aby ve zbrojnici nezabírala místo nově pořizovanému inventáři a výzbroji.
    V roce 1971 převzal funkci referenta mládeže Jiří Kříž.
    V roce 1973 byl pořádán autobusový zájezd do Babiččina údolí a do pevnosti Dobrošov.
    Poprvé se devět členů účastnilo v táboře Celostátního setkání pionýrů na louce pod zámkem jako rozhodčí při branných soutěžích.
    V roce 1974 byla v rámci oslav 70. výročí provedena stavební úprava zbrojnice, výjezdní vrata byla posunuta. V předvečer se konalo cvičení za účasti sborů z celého okrsku. Na slavnostní schůzi 1. června po projevu Fr. Černohorského byli zasloužilí hasiči vyhodnoceni diplomy a odznaky. V kulturním programu vystoupil soubor Bejatky ze Štítiny.
    Po integraci přidělil MěstNV v Hradci v roce 1975 sboru 5000Kčs na nákup potřeb.
    V roce 1976 bylo členstvo rozděleno na činné a přispívající.
    Teprve v roce 1978 byl poprvé v kronice uveden počet členů sboru – 45 mužů a 1 žena. Začaly se uzavírat socialistické závazky na odpracované hodiny, získání nových členů, dobrovolných dárců krve, na tuny sebraného šrotu a pod..
    Dvakrát vyjel sbor hasit požár – poprvé v lese po vypalování suché trávy, podruhé, když hořela chata na Drviskách.
    V tomto roce pomáhal sbor hasit požár ve středisku JZD v Bohučovicích, v následujícím roce znovu v tamním vepřínu.
    V roce 1979 byla provedena inventura veškerého majetku. Tvořily jej: Požární vůz T 805, dvoukolový žebřík ZD 12, pračka na hadice, elektrická a ruční siréna, hadice a ostatní zařízení zbrojnice a kanceláře v hodnotě 215 885 Kčs.
    V roce 1980 poklesl stav na 40 členů.
    Od roku 1981 byly zvány děti základní i mateřské školy na exkurzi do požární zbrojnice, aby se seznámily s úkoly sboru. Některé vstoupily později do žákovského družstva.
    Průměrný věk 39 členů sboru v roce 1982 byl 41 let.
    Auto T805 neprošlo technickou prohlídkou, proto se sbor soutěží a cvičení nezúčastňoval.
    V roce 1983 neprováděl sbor žádnou samostatnou akci kvůli nepojízdnosti auta. Byly zahájeny práce na opravě fasády a střechy zbrojnice.
    V roce 1984 probíhaly vnitřní opravy zbrojnice (náklad 27 000 Kčs) a o víkendu 7. a 8. července velkolepé oslavy 80. výročí trvání sboru za účasti školy, MěstNV, všech organizací v obci a občanstva. I počasí přálo.
    V lednu 1984 založil Josef Kříž patnáctičlenné žákovské družstvo. Během roku je pestrou a někdy až zábavnou činností dokázal nadchnout pro hasičskou myšlenku a připravit pro okrskové a okresní soutěže, jež probíhaly pod názvem Plamen, jichž se pravidelně účastnili po náročné přípravě na chatě v Karlově nebo v Mokřinkách, podíleli se rovněž na námětových cvičeních, na úklidu okolí zbrojnice, sběru šrotu a na různých oslavách sboru. Mladí hasiči vyvíjeli činnost do roku 1989. Kolektiv tvořili Radek Kříž, Martin Kříž, David Hendrych, Tomáš Gebauer, Tomáš Vícha, Jiří Paláček, Petr Černín, Milan Paláček, Michal Juchelka, Zdeněk Bareš a David Hluchý. Jejich fotokronika končí rokem 1988.
    V roce 1986 bylo upraveno okolí zbrojnice, vysázeny okrasné dřeviny, obnoveny nátěry. Bylo v ní vytvořeno příjemné prostředí ke společenskému vyžití. Konaly se tu i výroční schůze.
    Vozidlo T 805 bylo jako neopravitelné vyřazeno z provozu. Byla uzavřena smlouva s podnikem OLPAP o případném použití jeho autocisterny CPS 25. 17. srpna odklízeli hasiči následky po větrné smršti na Horce a v Melečku. Devítičlenné družstvo zintenzívnilo přípravy a v pohárové soutěži obsadilo první místo.


Aktivity nového vedení sboru

    Rok 1987 byl rokem zlomovým. Na výroční schůzi byl do jejího čela zvolen třicetičtyřletý Josef Kříž, který již několik let projevoval výraznou aktivitu a dokázal svým nevšedním temperamentem strhnout ke spolupráci další mladé hasiče. Ochotně pomáhal všem, kdo pomoc potřebovali.
    Aktivní členové se vypravili, někteří se svými manželkami, na dvoudenní autobusový zájezd do Prahy, Kladna a Lidic jako odměnu za podíl na generální opravě zbrojnice. Tato akce přispěla ke stmelení kolektivu. Sbor vyvíjel mimořádnou aktivitu také na úseku veřejně prospěšné práce, jíž věnoval 1272 hodin. Na lesní brigádě vysadil 825 stromků. Také sběr šrotu (4,3 tuny) posílil finanční situaci. Za příkladnou aktivitu byl Josef Kříž vyznamenán v soutěži jednotlivců čestným uznáním Městského, Okresního i Krajského národního výboru.
    Rok 1988 probíhal ve znamení oslav 70. výročí republiky, také hasiči odvedli v obci i v péči o zbrojnici a techniku stovky brigádnických hodin.
    Po mnoha letech byl opět vztyčen na bývalé návsi máj, byl uspořádán 1. ročník fotbalového utkání „ženatí - svobodní“. Na řece v úseku od Červeného mostu až po splav se uskutečnila „neckyáda“ za účasti jedenácti plavidel. Tato neobvyklá podívaná přilákala kolem tří stovek diváků. Na hřišti byla hojně navštívená benátská noc.
    V roce 1989 zaznamenaly oslavy 85. výročí sboru zvýšení aktivity. Na veřejnosti vzrůstala popularita sboru, o němž psaly i okresní a hasičské noviny. Námětovému cvičení na Horku za účasti pěti sborů přihlíželo hodně občanů. Byla instalována výstava o činnosti sboru a v rámci Dne otevřených dveří si zájemci prohlédli vzorně vyzdobenou zbrojnici i požární techniku – parní a ruční stříkačku.
    Vozidla Tatra 805 a 148, Cas 25 byla vystavena před budovou občanského výboru, v níž probíhala slavnostní schůze. Odpoledne byl vypraven slavnostní průvod od školy na hřiště kde pak probíhal zajímavý zábavný program z ukázek činnosti hasičů, Rytířů z Nemanic a kynologů. Účast byla hojná.
    Pro občany a také pro děti pořádali hasiči několik zábavných, sportovních a turistických akcí, zlepšili vybavenost zahradního prostředí dětem v mateřské škole i žákům školy. Všechny akce výrazně přispěly k růstu popularity sboru na veřejnosti.
    V závěru svých padesátiletých záznamů vyzvedl kronikář Rudolf Vícha omlazený výbor sboru v čele se starostou Josefem Křížem, jeho bratra Jiřího, Františka Hertla, Josefa Sedláčka a další, kterým se podařilo vytvořit osobním příkladem akceschopný sbor a zvýšit prestiž hasičů v době, kdy většina sborů na venkově ustávala ve své činnosti.
    312 stran hasičské kroniky bylo téměř symbolicky kronikářem Rudolfem Víchou dopsáno, nový kronikář Miroslav Kříž otevřel novou pamětní knihu.
    Skončilo čtyřicetileté období totality, republika vykročila na cestu demokracie. Politicky orientované organizace zanikly, později i zájmové. Hasičský sbor však žil dál. Po vstupu šesti nových členů vzrostl stav na 46, z nichž byla čtvrtina důchodového věku.
    Jako každoročně probíhaly brigády věnované jarnímu úklidu zbrojnice a jejímu okolí, technice a výstroji. Na podzim 1990 provedlo devět členů demontáž úseku elektrického vedení v obci.
    Po dvacetileté přestávce se hasiči účastnili v kostele v Hradci nad Moravicí opět důstojně kolektivních oslav sv. Floriána, patrona hasičů. V restauraci u Dihlů následoval slavnostní oběd.
    Sbor pořádal okrskové soutěže. Pro všechny účastníky, včetně přihlížejících, připravovaly manželky pokaždé občerstvení.
    3. dubna uhasilo 18 členů noční požár v továrním skladu lepenky.
    V roce 1991 se dosavadní název Svaz požární ochrany vrátil k původnímu – Sbor dobrovolných hasičů.
    Po několikaleté přestávce byl obnoven tradiční hasičský ples, konal se v Kulturním domě v Domoradovicích za účasti 120 lidí.
    Patnáct převážně mladých členů se podílelo na zhotovení nové betonové podlahy v garáži.
    Sbor se sloučil s hasičskou jednotkou v papírnách a převzal její povinnosti vůči závodu, také účast v soutěžích podniků papírenského průmyslu. Počet členů vzrostl na 66.
    V červnu položili hasiči podél příjezdové komunikace k závodu v délce 300 m kabel s osmi svítilnami elektrického osvětlení.
    V rámci oslav 100 let papíren pořádal sbor na hřišti Tatranu hojně navštívenou pohárovou soutěž.
    V roce 1992 se konal hasičský ples v sále u Dihlů. V následujících letech se vrátily opět do Domoradovic.
    Výbor zavedl novou tradici – pořádání Dne otevřených dveří, před floriánským svátkem. Byl zpestřen domácí zabijačkou, což se setkalo s příznivým ohlasem na veřejnosti. Sváteční oběd hasičů pak probíhal v klubovně zbrojnice. Hojně navštívená benátská noc obohatila pokladnu sboru.
    Dobrovolníci se zúčastnili oslav 100. výročí založení sboru v Brance, Bohučovicích a Jakubčovicích, spojených s námětovým cvičením. Opakované sběry železného šrotu posilovaly příjmovou položku.
    V září se družstvo poprvé účastnilo soutěže hasičských družstev závodů papírenského průmyslu republiky. Konala se v kempu na břehu lipenské přehrady. Bylo však v soutěži nováčkem, takže sbíralo jen zkušenosti. Navázalo kontakty s hasiči z východočeského Lanškrouna.
    V roce 1993 družstvo v okrskové soutěži zvítězilo, ale v okresním spadlo do druhé poloviny.
    V červenci byla novou technologií opravena fasáda zbrojnice a byly zhotoveny nové vstupní dveře. Do budovy byl zaveden vodovod. Sklepní prostory byly upraveny na vinárnu.
    Škoda, že tímto rokem končí záznamy v nové kronice (15 listů).
    Třídenní oslavy 90. výročí v roce 1994 probíhaly za účasti představitelů papíren, města a partnerské organizace z Lanškrouna na hřišti. Námětové cvičení, ukázky požárního sportu a bohatý zábavný program upoutaly na dva tisíce účastníků.
    V roce 1995 byly Žimrovice poprvé pověřeny uspořádáním celostátní soutěže pro deset družstev papírenského průmyslu z celé ČR, ze dvou slovenských závodů a z polského Bojanova. Výbor zajistil nejen bezchybný průběh soutěží, ale připravil na její závěr velkolepý program pro veřejnost. Průvod obcí, parašutisté, mažoretky, horkovzdušný balón, dechovka mladých i motokrosoví závodníci, to vše bylo atraktivní podívanou pro veřejnost.
    V následujícím roce 1996 se papírenská soutěž konala v rozsahu minulého roku opět v Žimrovicích.
    Popularita hasičů jako jediné společenské organizace stále vzrůstala. Rozvíjely se partnerské styky s polskými „stražáky“ z Bojanova a v říjnu navázané s hasiči z Liptovské Porúbky.
    V roce 1997 se účastnili jako zástupci okresu v požárním sportu v Liptovském Mikuláši.
    Během povodní na Opavsku v roce 1997 pomáhalo obětavě po sedm dnů celé družstvo pod vedením starosty Josefa Kříže občanům v Opavě a Krnově odstraňovat následky ničivého živlu. Zlikvidovali tři menší lesní požáry v okolí. Den otevřených dveří spojený se zabijačkou se konal dvakrát.
    V roce 1998 zasahovali dvakrát při havárii trafostanice. Pořádali již potřetí celorepublikovou soutěž hasičských družstev, celá obec opět žila touto událostí. Reprezentovali okres na soutěžích v Liptovském Mikuláši i na oslavách 120. výročí hasičstva v Liptovské Porúbce.
    V roce 1999 byla posvěcena za účasti zástupců sborů celého okrsku a také družebních sborů hasičská zástava. V rámci oslav 95. výročí sboru byl udělen Řád sv. Floriána zasloužilým členům Rudolfu Víchovi a Leo Černohorskému. Po pestrém průvodu obcí následoval na hřišti bohatý program: cvičení mažoretek, seskoky parašutistů, ukázka historické bitvy aj. Den byl zakončen ohňostrojem a vodní fontánou.
    V letech 2000 – 2001 nemohl městský úřad uspokojit finanční požadavky SDH.
    Hasiči zasahovali dvakrát při likvidaci lesních požárů a domu v Domoradovicích. Některých soutěží se nemohli zúčastnit kvůli zastaralé technice, jejich PS 8 pochází z roku 1956.
    Byly navázány družební styky se SDH v Loučovicích a ve slovenském městě Hybé.
    V roce 2002 probíhala republiková soutěž v Hostinném, hasiči obsadili 5. místo. 15. srpna se družstvo vydalo se starostou do jižních Čech pomáhat lidem v místech zatopených vodou.
    V prosinci se padesátiletý starosta Josef Kříž vzdal ze zdravotních důvodů své funkce. Od svých osmnácti let byl stále aktivním hasičem v obci, v roce 1987 se stal starostou SDH a od roku 1997 stál v čele hradeckého okrsku. Byl znám svou nevšední ochotou pomáhat potřebným, což prokázal zejména příkladnou obětavostí za povodní roku 1997 na Opavsku a v roce 2002 v jižních Čechách. Téměř 10 let organizoval a rozvíjel partnerské vztahy se slovenskými hasiči z Liptovské Porúbky, Liptovského Mikuláše, Hybé a Ružomberoku, s polskými stražáky z Bojanova a rovněž i s hasiči ze Slovinska. Měl největší podíl na rekonstrukci hasičské zbrojnice a na pořádání velmi zdařilých Dnů otevřených dveří i ostatních rozsáhlých slavností a akcí v obci. V roce 2003 ukončila jeho plodný život zákeřná nemoc.
    4. března 2003 se jeho pohřbu zúčastnilo snad sedm set lidí z celého okolí a všichni hasiči hradeckého okrsku, okresního vedení dobrovolných hasičů z Opavy i delegace z družebních sborů ze Slovenska, Slovinska a Polska se svými standartami.
    Funkci starosty převzal dočasně jeho syn Radek Kříž.